Byl součástí hodně diskutovaného mistrovství světa dvacítek v Kanadě, které na přelomu prosince a ledna rozpoutalo kolem českého hokeje velkou debatu. Ve středu však vyměnil talentovaný brankář ve službách Šumperka <b>Miroslav Svoboda</b> Air Canada Center za led na zimním stadionu v Prostějově. Pokud z někoho v šumperském dresu sršela jistota a odhodlání, byl to právě mladíček s maskou, který polovinu duelu držel čisté konto. Následně inkasoval tři branky a musel se sklonit před Jestřáby. <b>„Motivace se hledá těžko. Musíme to nějak dohrát, na druhou stranu každý hrajeme o své jméno a nemůžete si pokazit pověst,“</b> řekl v rozhovoru po utkání devatenáctiletý brankář, jenž je odchovancem vsetínského hokeje, nicméně mezi muže poprvé nahlédl v Třinci, takže ve středu stáli proti sobě dva „třinečáci“- Svoboda a Šimboch.
Miroslav Svoboda na oficiální fotografii MS U20 v Torontu a Montrealu.
3.kolo skupiny o udržení proti sobě postavilo týmy s rozdílným postavením. Zatímco Jestřábi bojují o každý bod směrem k vytoužené záchraně, hostující celek již omladil mužstvo, nejlepší hráče pustil k jinému angažmá a vyhlíží konec sezóny. Obrázek utkání tomu jasně napovídal. Chvílemi se zdálo, že hráči hrají v tréninkovém tempu, jenomže na domácích byla vidět menší křeč, jenž upadla až první vstřelenou brankou.
„Prohráli jsme, takže je to nepříjemné. Sice nám o moc nešlo, ale chtěli jsme vyhrát. Dostali jsme dva rychlé góly, takový je hokej. Mohli bychom říct, že soupeř také nemusel dát šance,“ pustil se do hodnocení zápasu brankář hostů Miroslav Svoboda.
Celkem 48 úspěšných zákroků, to byla vizitka reprezentačního brankáře v tomto utkání. Nestačil jen na dorážku Marka Indry a dvě trefy kapitána Hanáků, Lukáše Duby. Přestože se říká, že gólman vždy hraje svůj zápas, otevřená vrátka šumperské defenzivy mu určitě dělaly určité vrásky. „Motivace se hledá těžko. Musíme to nějak dohrát, na druhou stranu každý hrajeme o své jméno a nemůžete si pokazit pověst. Dnes to byl normální zápas, určitě lepší jako s Mostem, kdy jsme věděli, že jsme oba zachránění. Prostě ty utkání byly slabší a asi to tak je,“ popisuje zápasy play-out Svoboda, který měl v nohách třetí zápas ve čtyřech dnech, což se určitým směrem na výkonu hráčů hostí podepsalo.
Pro Miroslava Svobodu je angažmá v Šumperku prvním pořádným mezi muži. Až na výjimky ve Frýdku-Místku a Havířově, totiž za A-tým v seniorech ještě nechytal. A právě na permanenci vytížení, potažmo zákroků, si určitě stěžovat nemůže. „Vždycky je lepší, když na mě něco jde, než vůbec nic. Akorát ty tři inkasované góly. V Šumperku zatím chytám skoro všechno, takže to můžu hodnotit jenom pozitivně. Kromě doby, kdy jsem měl menší zranění kotníku, tak jsem nechytal, ale jinak jsem v brance pořád,“ usmíval se skromný gólman, jenž byl od svých 16 let pravidelným účastníkem reprezentačních kempů a v dresu s Lvíčkem na srdci má odchytáno přes 20 duelů.
Miroslav Svoboda slaví postup do čtvrtfinále v zápase proti Rusku na přelomu 31.prosince 2014 a 1.ledna 2015
Směrem k zápasu již nemělo cenu pokládat nějaké otázky a vzhledem k tomu, že Prostějov je hokejovým městem a fanoušci hokej sledují po všech stránkách, jejich pozornosti určitě neuteklo to, že na juniorském šampionátu dvacítek v Kanadě to byl právě Svoboda, kdo odvrátil ostudu českého hokeje, když vychytal Rusko a dotlačil tým do čtvrtfinále.
„Jsem hlavně rád, že jsem tam mohl být. Zkusit si tu atmosféru, chytat v halách NHL. Trošku mi to možná pomohlo se zviditelnit, ale uvidíme, co bude dál. To je důležitější než to co bylo. Nyní, když na to vzpomínám, tak je to spíše negativní. Ta hranice úspěchu a neúspěchu byla strašně tenká. Kdybychom zvládli zápas se Slováky, troufám si tvrdit, byly bychom za hrdiny, jelikož se semifinále dlouho nepovedlo. Prohráli jsme a roztočil se kolem toho kolotoč. Nyní už to nevrátíme a je to strašná škoda,“ naráží mladý brankář na mediální spršku, která proběhla většinou médií a vnesla do českého hokeje vlnu debaty.
Ve čtvrtfinále se Slovenskem však byl i Svoboda na střelce soupeře krátký.
V prostějovské mix-zóně bylo v letošní prvoligové sezóně na rozhovoru několik osobností českého hokeje, ale také řada mladíků z juniorských reprezentací, jako Daniel Vladař, Radim Matúš, David Cienciala či David Kaše, ale ještě nikdo, kdo samotný šampionát zažil. Proto logicky přišla řeč na to, jak samotní hráči v Kanadě, po mistrovství, vnímali nátlak veřejnosti. Nutno dodat, že dost možná to celé nebylo tak, jak to vypadalo navenek v Česku. Alespoň dle slov Miroslava Svobody.
„Musím říct, že to šlo všechno kolem nás a vůbec to uvnitř nebylo. Pavel Zacha odjel, jeho taťka něco napsal… Samozřejmě jsme si to četli všichni, protože se to k nám dostalo. Tady v Česku kolem toho bylo daleko víc poprasku než v Kanadě. Naopak musím říct, že jsme tam byli dobrá parta. Okolo nároďáku jsem něco zažil a musím říct, že nebylo moc na co si stěžovat. Těžko říct, proč se to tak nafouklo,“ popsal události z Toronta.
Na závěr zajímavého rozhovoru se nabízela otázka, jaký rozdíl je pro hráče juniorské kategorie chytat střely z mistrovství a následně přejít do play-out 1.ligy, jehož nejhorší tým sestupuje až do třetí nejvyšší soutěže v České republice. „Když jsem šel nahoru, z juniorky do 1. ligy, tak to takový rozdíl není. Ale že by to byl tak těžký přechod, jak všichni říkají, že z mládeže do mužů je to těžké, není to příliš pravda. Trénoval jsem v Třinci s Áčkem, takže mi to nějak nepřišlo. Je to o tom dostat tu šanci a potom už je na každém, jak s ní naloží,“ uzavřel Miroslav Svoboda.
