Zákulisí jestřábích zápasů: Všudepřítomný objektiv
Fotky k zápasům neodmyslitelně patří, můžeš čtenářům prozradit jaké vybavení používáš?
Používám běžně dostupnou zrcadlovku Canon EOS 1100D s objektivemCanon EF 75-300mm f/4-5,6.
Děláš jako fotograf při utkání pouze hokejové fotky nebo používáš svůj fotoaparát i k jiným účelům?
Od minulé sezony jsme začali s kolegou Lukášem Majerem můj fotoaparát využívat i na natáčení pozápasových rozhovorů. Myslím si, že i když k natáčení nepoužíváme klasickou kameru, obrazová kvalita není vůbec špatná. Naše videa se pak pravidelně objevovala i ve vysílání televize Sport 5. Pokud budeme s Lukášem spolupracovat i v příštím ročníku, tak bychom chtěli videa ještě vylepšit. Uvažujeme o lepším nasvícení zpovídaných osob a také o nějaké jednodušší grafice ve videích. Mimo hokej jsem se jako myslivec pak věnoval fotolovu, to znamená lov zvěře beze zbraně, fotoaparátem.
Závisí kvalita fotografií více na umu fotografa, nebo spíše na vybavení?
Záleží, co slovo kvalita znamená, jestli je to ostrost fotky, nebo její obsah. Myslím si, že u sportovní fotografie je to spíše o umu fotografa, protože důležité je zachytit zajímavé momenty i třeba s větším šumem. To uměl dobře náš bývalý fotograf Marek Vychodil, který musel fotit s obyčejným kompaktem a nepřálo mu také tehdejší špatné osvětlení prostějovské haly, přesto dokázal nafotit spoustu fotek, které měly obsah. Na ilustraci odehraného zápasu tedy stačí třeba i to levnější vybavení, jaké používám já. Pokud už ale chceme fotografie používat na nějaké plakáty, to už je s levnějším vybavením trochu boj.
Co je pro zachycení nejlepší fotky důležité?
Nejdůležitější je předvídavost. Vědět, že teď přijde moment, který bude zajímavý a dostatečně rychle zmáčknout spoušť.
Jak dlouho už se této činnosti věnuješ?
Pro oficiální web Jestřábů fotím od sezony 2011/2012, kdy jsem začínal fotit s Martinou Rečkovou, přede mnou se focení pro web věnovali Jan Brumlík s Martinem Nadymáčkem. Úplně první náš fotograf byl ale již dříve zmíněný Marek Vychodil.
Které místo na prostějovském stadionu je k focení hry nejlepší?
Prostějovský stadion moc trpí tím, že jeho tribuny jen pozvolna stoupají. Pokud chci vyfotit fotku, kde mi ve výhledu na branku nezavazí čároví rozhodčí, tak musím právě na tribuny, jenže pak jsem ovšem dosti vzdálený od ledu. Nejostřejší fotky se tedy nejlépe dělají z místa mezi střídačkami, ale tam do záběru často vjede někdo, koho tam v tu chvíli opravdu nechci mít. Dobře se mi fotilo ve 2. lize ve Vsetíně a v Porubě.
Je nutné fotografie po pořízení dále upravovat? Pokud ano, jak dlouho taková úprava po zápase trvá?
Určitě se musí upravovat, nejčastější úpravou je ořez fotky, pak také někdy přidávám do fotek více světla. Musí se také změnit rozměr fotky tak, aby vyhovovala požadavkům našeho webu. Nejvíce času pak ale zabere vybírání těch nejpovedenějších obrázků. Celé to trvá tak kolem hodiny.
Mnohdy se již stalo, že při hokejovém utkání trefil kotouč fotoaparát fotografa, který fotil z prostoru mezi střídačkami, stalo se ti někdy něco podobného? Není to při zápase v tomto prostoru nebezpečné?
Jednou mě trefil puk do ruky, jinak se mně ani mému fotoaparátu nikdy naštěstí nic nestalo. Ale člověk musí být neustále ve střehu, největší hloupost je, si prohlížet nafocené obrázky těsně u mantinelu a nedávat pozor, co se děje na ledě. U mantinelu v prostoru bez plexiskla totiž nehrozí úraz jen od puku, ale hlavně od hokejek hráčů, které svádí u kraje ledu četné souboje.
Máš nějaké historky “z natáčení”, se kterými by ses chtěl se čtenáři podělit?
Mezi střídačkami se při focení zápasu opravdu neustále něco děje. Slyšíte, jak se hráči mezi sebou hecují, trenéři nadávají, rozzlobení hráči kopou do košů v tunelu. Nejzajímavější momenty ale nastávají opravdu asi až právě u těch natáčení rozhovorů. Nejčastěji si asi vzpomenu na vtipný přešlap, jinak vždy velmi dobře připraveného reportéra Lukáše Majera, kdy po prohře Jestřábů 2:7 na úvod pozápasových rozhovorů gratuloval Davidu Ciencialovi k vítězství.
