Hokejový dotazník Matouše Venkrbce

Hokej pro mě znamená: Práci i koníček, každodenní výzvu, místo respektu, přátelství a emocí.

K hokeji mě přivedl/a: Táta jako tehdejší aktivní hráč a trenér.

Hokejové začátky: V Olomouci kolem pěti let. Táta si mě ale brával na bruslení i do Prostějova, kde tehdy trénoval.

Oblíbení trenéři: Musím říct, že nikdo výrazněji nevyčnívá. Dodnes se ovšem vídám s panem Miroslavem Žáčkem, který mě spolu s Kamilem Přecechtělem vedl v juniorce.

Nejhezčí hokejový zážitek: Určitě tažení za postupem v sezoně 2013/2014.

Nejhorší hokejový zážitek: Snad zkolabování třebíčského Lukáše Slámy na předzápasové rozcvičce, ale naštěstí s dobrým koncem.

Gól, na který nikdy nezapomenu: Aniž bych ho osobně považoval za nějak důležitý nebo vytoužený, tak je to ten první extraligový. Obecně mám ale na takové věci velmi špatnou paměť. :-)

Největší motivací pro mě je: Kolektiv. Sdílená radost.

Můj rituál před zápasem: Neexistuje nebo alespoň žádný nedodržuji vědomě.

Číslo na dresu pro mě znamená: Jen jednu z devětadevadesáti možností.

Nejvíce se v životě bojím: O děti, ale pracuju na tom. Strach typu obav do života člověka podle mě nepatří.

Nejvíce mě dokáže vytočit: Stejně asi jako většinu lidí mě nejvíc vytočí vlastní hloupost a chyby.

Jsi pověrčivý?: Nikoli.

Záliby: Největší radostí je rodina a náš společný čas. Mám rád i další sporty, hudbu, umění, četbu nebo posezení s přáteli. Jako takový osobní relax si rád jednou za čas zahraji poker.

Hokejové cíle: Postupné zlepšování na ledě i mimo něj a samozřejmě boj o extraligu.

Nejlepší parťák v kabině: Jsme skvělá parta a spoustu hráčů považuji za velmi blízké. Řekl bych, že každou chvíli je tím nejlepším parťákem někdo jiný, což je podle mě ideální. Nejdéle se ale určitě znám s Lukášem Luňákem. S ním už si často není třeba ani nic říkat a víme přesně, co má ten druhý na mysli.

Přezdívka v kabině (jak vznikla): Kluci mně zpravidla říkají jménem nebo přezdívkou odvozenou od příjmení. Někteří hráči pro mě mají speciální oslovení, ale nic z toho se zatím naštěstí neujalo. :-)

Nejlepší hokejista ČR je podle mě: Aktuálně nejspíš Jakub Voráček. Vzhledem k minulosti určitě Jaromír Jágr a vzhledem k budoucnosti to je asi David Pastrňák.

Nejlepší hokejista na světě je podle mě: Sidney Crosby je zřejmě ještě stále mírně odskočený od ostatních. Uvidíme co McDavid.

Nejoblíbenější soupeř: Je to zvláštní, ale nejlépe se mi hraje na malých chladných stadionech typu Benátky nad Jizerou.

Nejméně oblíbený soupeř: Možná Most, s nímž se nehraje dobře doma ani venku. Navíc jsem se u nich dvakrát na delší dobu zranil.

Mým hokejovým vzorem je: Snažím se čerpat od všech možných, ale vždy mi imponoval Joe Thornton. Typologicky mám rád takové velké kliďase a lídry.

Kdybych si mohl zahrát s kýmkoliv na světě, byli by to: Třeba právě s Thorntonem.

Kdybych nehrál hokej, tak bych se chtěl živit jako: Mám rád koncepční práci, rád pomáhám lidem a je mi blízký pohyb. Vychází mi to tak na fyzioterapii nebo trenéřinu.

V hokejové kariéře mě nejvíce podporuje: Jednoznačně rodina. Ať už manželka, rodiče nebo sourozenci.