Matouš Venkrbec ukončil profesionální kariéru

Matouši proš ses rozhodl ukončit profesionální kariéru?

Opravdu dlouho jsem své rozhodnutí zvažoval. Nebudu vyjmenovávat, co všechno hrálo v mém uvažování roli. Těch okolností je celá řada. Nakonec rozhodla chuť posunout se v životě někam dál.

Nebude ti hokej chybět?

Čas ukáže. Je to velká změna. Určitě jsou věci, které mi budou scházet, stejně jako ty, které mi scházet nebudou.

V mládí jsi měl slušně našlápnuto, ale hokej jsi poté na 3 roky přerušil a věnoval ses studiu. Lituješ zpětně tohoto rozhodnutí nebo naopak cítíš, že jsi tehdy udělal správně?

Tohle je rozhodnutí, kterého jsem nikdy nelitoval, protože pro mě mělo velmi osobní hodnotu a v mnoha ohledech mě obohatilo. I díky tomu jsem se k hokeji mohl vrátit s novou chutí a užít si několik pěkných sezón.

Zpět ses tehdy vrátit v sezóně 2013/14, kdy se tu stavěl tým na postup. Věřil jsi tenkrát, že se to opravdu může povést a byl to hlavní důvod, proč jsi znovu obul brusle?

Já si od svého návratu vůbec nic nesliboval. Ani jsem neplánoval, že budu hrát dalších deset let. To, že se nám hned povedlo postoupit hrálo rozhodně důležitou roli. Měli jsme tehdy velmi dobrý tým i partu, takže postup byl jasný cíl.

Jak celkově vzpomínáš na postupovou sezónu? Utkvěl ti nějaký významný moment v hlavě?

Moc rád na to vzpomínám. Měli jsme mladý tým a plný entusiasmu. Užili jsme si spoustu legrace. Hokej ve druhé lize má svoje kouzlo. Čím je člověk výš, tím víc tam fouká a je to znát třeba i na vztazích v kabině. Ve druhé lize si nikdo nic nezávidí. Určitě si vybavím čtvrtfinálovou sérii s Frýdkem Místkem, kde jsme měli opravdu namále. Skvělé bylo samozřejmě finále s Přerovem a nakonec oslavy postupu po úspěšné baráži.

Poslední roky je vidět, že rozdíl mezi jednotlivými soutěžěmi je opravdu velký a málo komu se podaří v následující sezóně po postupu udržet. Jak se to tehdy povedlo nám?

To byl hodně turbulentní ročník. V týmu se protočilo snad 50 hráčů. Myslím, že to byla velmi podobná sezóna, jakou si letos prošlo Znojmo. Nám se naštěstí podařilo soutěž udržet. Rozhodující zápas s Havlíčkovým Brodem, kdy jsme doma prohrávali 0:2 mi taky zůstane navždy v paměti.

Ihned v další sezóně se nám povedl obrovský úspěch, kdy jsme postoupili rovnou do čtvrtfinále proti Slávii. V sérii jsme tehdy prohrávali 0:3 na zápasy, ale poslední čtvrtý zápas zůstal v paměti hodně z nás…

To byla velmi dobrá sezóna. Pomohl nám Michal Dragon a obzvlášť Jirka Cetkovský, který do našeho týmu přinesl něco navíc. Parádní sezónu měl Mára Drtina a mnozí další. Čtvrtfinále se Slavií bylo ovšem kruté. Přestože Kuba Neužil chytal celou sérii skvěle a ve zmiňovaném čtvrtém zápase jsme prohráli až 0:1 na nájezdy, tak výsledek série byl jednoznačných 0:4.

Poté jsi po 6 sezónách Prostějov opustil. Cítil jsi, že je čas na změnu?

Ano, velmi intenzivně jsem cítil, že potřebuji nějakou novou výzvu a nové prostředí, které mě bude motivovat na sobě ještě víc pracovat.

V Budějovicích jsi strávil necelé tři sezóny a zahrál sis i Tipsport extraligu. Jak vzpomínáš na tohle angažmá?

Byl to vrchol mé kariéry. Považuji za velkou čest a štěstí, že tehdy Václav Prospal a Aleš Totter ukázali na mě a do Budějovic mě přivedli. Byla to pro mě obrovská škola. Vinny (Václav Prospal) mi ukázal úplně jiný level přístupu k hokeji. Opravdu jsem si užíval každý den, kdy jsem mohl být součástí této organizace. To bylo samozřejmě dáno i spoluhráči a tím, jak jsme v prvním roce soutěž válcovali. Bylo to skvělé období.

Konec sezóny 2021/22 jsi dohrál na Vsetíně, se kterým jste právě přes semifinále s Prostějovem došli až do finále, kde jste poté nestačili na jihlavskou Duklu. Byly to pro tebe pikatní souboje?

Samozřejmě to pro mě bylo speciální. Obzvlášť na střídačce hostů na prostějovském stadionu. Je to velmi zvláštní pocit, ale to jsem si nakonec vyzkoušel už v dresu Motoru.

Ještě pikantnější muselo být to, že jsi nám pokaždé v prvních dvou zápasech vstřelil úvodní branku. Co myslíš?

Slepé kuře našlo zrno. (smích) Pokud se nepletu, tak to byly vůbec první góly, které jsem v oné sezoně vstřelil. To byla pro mě vůbec nejtěžší sezona lemovaná hned třemi zraněními. V play-off jsem se konečně rozehrál a prohrané finále pak mrzelo dlouho.

Co následně rozhodovalo o tom, že ses vrátil do Prostějova?

Nebylo to jednoduché rozhodování. Sezónu jsem dohrával ve Vsetíně, ale bydleli jsme stále u Českých Budějovic, kde už děti chodily do školky a školy. Nakonec rozhodla touha vrátit se zpět na Moravu a v tom případě byl Prostějov jasná volba.

Hned další sezónu došlo opět na semifinále Prostějov vs Vsetín, ale to už jsi na sobě měl ten správný dres. Bohužel na Vsetín jsme opět recept nenašli. Byla tehdy klíčová četná zranění na naší straně?

Ano, neměli jsme takovou šířku kádru a bohužel se nám sešlo pár zranění. Soupeř byl ale o něco lepší a postoupil zaslouženě.

Loňský ročník jsi už hodnotil mockrát. Tušil jsi ovšem po posledním zápase, že to může být tvůj úplně poslední v kariéře?

V průběhu třetí třetiny posledního zápasu ve Zlíně mě to napadlo, ale nedá se říct, že bych to nějak prožíval. Předpokládal jsem totiž, že spíše budu v kariéře pokračovat.

Jak bys celkově zhodnotil svoji kariéru?

To je opravdu těžké v několika větách. V každém případě jsem rád za všechny zkušenosti a především lidi, které jsem potkal. Vznikla mnohá přátelství a to je asi to nejhodnotnější, co jsem mohl získat. Z čistě sportovního hlediska jsem si zažil úspěch i těžké chvíle. Obé má pro mě svou hodnotu.

Za Prostějov jsi odehrál neskutečných 433 zápasů. Jsi na tohle pyšný?

Jsem především vděčný. Vděčný za důvěru, kterou jsem v Prostějově vždy cítil od majitele pana Luňáka, trenérů, spoluhráčů i fanoušků. Neni samozřejmost odehrát takovou porci zápasů v jednom klubu.

Jaké jsou teď tvoje plány?

Od začátku května jsem nastoupil do společnosti EEZEE mobility, která nabízí firmám i úřadům službu pro udržitelnou dopravu zaměstnanců. S nabídkou pracovat v EEZEE přišel Lukáš Luňák, který mě spolu se svým tátou před jedenácti lety zlanařil do prostějovského hokeje. Dalo by se tedy říct, že kruh se uzavřel. Mám radost, že na našich elektrokolech od května jezdí i zaměstnanci Magistrátu či strážníci městské policie v Prostějově.

Budou tě fanoušci moci někdy spatřit na stadionu?

Pravidelně mě tam vídat nebudou, ale ke spatření tam určitě občas budu. Pořád mám k organizaci blízko a budu klukům držet palce spolu s našimi skvělými fanoušky. Těm bych rád poděkoval za skvělou podporu, nezapomenutelná chorea a spoustu krásných zážitků, které jsem díky nim mohl prožít.

Matouši, děkujeme ti moc a přejeme ti hodně štěstí v nové životní etapě!