Říha: Musíme všichni táhnout za jeden provaz

Jak byste zhodnotil situaci po svém příchodu do Prostějova?

Přišel jsem do situace, o které jsem věděl, že je složitá, ale bohužel jsem pak zjistil, že je ještě složitější, než se zdála. Byli jsme na posledním místě a začali jsme dvěma porážkami. Pak jsme třikrát vyhráli a zdálo se, že by se to mohlo otočit, nicméně se ukázaly věci, které nikdo z nás nechtěl a musely nastat změny. Na celkovou analýzu budeme mít po sezóně více času, protože celkově ta situace byla z mého pohledu hodně složitá.

Poté se však provedly změny v kádru.

Ano, po změnách jsme vyhráli se Sokolovem, tady v tom období nastalo několik porážek. Myslím, že jsme měli problém, jelikož Káva (Jan Kavan) odjel na kemp reprezentace a následné Mistrovství světa U20. Museli jsme tento problém řešit. Přivedli jsme Kořénka k Marku Štipčákovi. Byl pro nás v tu chvíli jedinou možnou variantou. Oběma brankářům to však z pohledu této sezóny úplně nesedlo a určitě zahrála roli i situace, ve které se tým od začátku sezóny nachází. Nemůžeme vše házet pouze na gólmany, ale ten post tady prostě nebyl zajištěn. Na začátku ledna jsme angažovali Bariho (Samuela Baroše pozn. red.), a pak už se vrátil Káva. Myslím, že je vidět, že tohle jsme v lednu vyřešili a můžeme se na ně spolehnout. Pokud bychom ty změny nedělali, tak se obávám, že bychom na té 14. pozici byli, obzvlášť když Kolín měl teď opravdu výbornou formu a bohužel to prokazuje ve všech utkáních. Hrát o záchranu je opravdu velmi náročné a to pro všechny hráče i činovníky klubu. Teď musíme dělat v klubu všechny možné i nemožné věci, abychom od toho 14. místa byli, co nejdál.

A co další posilování?

Tak my víme, že přestupní termín končí 31.1. Děláme na tom, aby přišly posily teď, a budou to i zahraniční hráči, abychom měli i záložní plány, když nastane marodka.

Není to obvyklé, určitě to není ani optimální, ale je to jediná cesta, jak zachránit klub v této soutěži! Je jasné, že se změny mohou zdát „laciné nebo se tomu někdo směje“, ale je potřeba si říct, že v této době, kdy všechny týmy v celé Evropě o něco bojují, ať už je to play-off, sestup nebo první místo, tak je to velmi složité a stojí to enormní úsilí, čas a finanční prostředky do klubu někoho přivést. Není to fakt jednoduché, obzvlášť, když se v týmu náhle objeví marodka. Ti hráči zkrátka nejsou na trhu.

Například teď se Sokolovem, že?

Tam to v jednu chvíli vypadalo, že pojedeme s 15 hráči a určitě by to nebylo dobré v tuhle chvíli a aktuálním stavu. A i když teď přijeli kluci ze Šumperku nebo z kraje, tak přijeli hráči, kteří nám chtěli pomoct. Je potřeba, aby si každý uvědomil a to i z řad fanoušků, že všichni ti, kteří jsou momentálně s námi na „palubě“ dělají naprosté maximum pro to, aby pomohli týmu Jestřábi Prostějov k záchraně a zároveň udrželi tuto soutěž ve městě.

V lednu se nám i díky tomu daří...

Ano, lednová forma je jednoznačně nejlepší v celé sezóně, na druhou stranu je velká škoda třeba domácího utkání s Třebíčí, které jsme měli rozehrané výborně a soupeř nakonec odjel se všemi body, i když jsme byli po většinu tohoto zápasu určitě lepším týmem. Z posledních sedmi zápasů máme pět výher, dvakrát i s čistým kontem atd. To že jsme dostali góly v poslední minutě proti Chomutovu a Frýdku, tak to se prostě bohužel stává, takový je hokej. Obzvlášť ten vyrovnávací gól s Frýdkem provázeli tři až čtyři naprosto, pro nás, smolné situace, které tomu předcházely. Když to teď třeba porovnám s Vítkovicemi v Hradci, které dostali minutu a půl před koncem gól, kdy sahali po bodu a ve výsledku stejně mají deset porážek v řadě, tak je to o tom, že když se těm týmům nedaří, je to o to těžší většinou. Hrát o záchranu je naprosto nejtěžší, co Vás může ve sportu potkat. Proto jsem rád, že my se s tím rveme teď dobře.

Myslím, že pokud bychom změny v listopadu neudělali, tak situace teď je daleko obtížnější a ani nechci přemýšlet nad tím, jak by to celé vypadalo. Příkladem mohou být Nové Zámky, které v době, kdy jsem přicházel do Prostějova byli ve stejné situaci, co my. Dnes tým defacto rozprodají, protože mají obrovskou bodovou ztrátu. Jakmile se to utrhne, tak je to velký problém, což nám se tohle povedlo ustát. Ano, vím, že jsou to dílčí úspěchy, že pro někoho to může být neviditelné, že si někdo řekne: “Ty jo, oni jsou třináctí, to je hrůza, dostali gól v poslední minutě.” Ale je důležité si uvědomit, že máme pět výher, gólmani udrželi čistá konta, vyhráli jsme 2x utkání v prodloužení, což se předtím vůbec v této sezóně nedařilo. Máme úspěšnost 28% v přesilovkách za období posledních dvou měsíců, oslabení se také zlepšili v celkovém statistickém hodnocení. Jsou to věci, které jsou sice pro někoho „neviditelné“, ale tomu týmu rozhodně pomáhají a my musíme věřit, že se budou nadále zlepšovat.

K týmu se připojil Matouš Venkrbec, tentokrát v roli trenéra. Jak se rodila tato spolupráce?

Já si myslím, že děláme maximum, že se snažíme s tím něco dělat a i to, že Mates teď přišel ukazuje, že všichni, kterým na klubu záleží dělají maximum od majitele počínaje až po posledního člověka v kabině. Jsme od rána do večera na zimáku a chceme soutěž zachránit. Jedeme jednoznačně krizový management, ten tým byl poslední a byl tam dlouho a bylo jednoznačné, že to nebude lehká cesta.

Popravdě, když jsem sem přišel, tak jsem ani jednoho Lukáše v realizáku neznal osobně. Lukáše Majera jsme tam chtěli nechat, protože je místní a zná i věci okolo, co tady byli. Chtěl jsem však někoho dalšího na to, abychom rozložili síly a měl někoho svého s sebou. To se však dlouho nedařilo, oslovených bylo více, ale to vždy ztroskotalo na klubech, ve kterých jsou tuto sezónu pod smlouvou. Osloven byl tehdy i Matouš, ale ten měl práci v osobním životě, nakonec však nabídku přijal a já jsem za to rád, Matouš je i jedním z hlavních důvodů, proč jsem do Prostějova vůbec šel, protože naše rodiny se znají po generace. Tehdy jsem si i Matouše vytáhl do Pardubic na PO, dokonce hrál 1. centra a měl i nabídku v Pardubicích pokračovat, ale upřednostnil Prostějov. Je prostě vidět, že mu na klubu záleží, a proto jsem rád, že ho máme v týmu.

Máte nějaký vzkaz pro fanoušky?

Chci vzkázat fanouškům, že mají dvě možnosti. Buď nám z toho mohou pomoct, podpořit nás nebo mohou být naštvaní a nadávat a říkat, co vše je špatně. My víme, co je špatně, umíme to pojmenovat a analyzovat, ale teď se z toho společně musíme dostat.

Já osobně bydlím v Pardubicích, před pár lety Pardubice hráli o sestup, ti fanoušci tam se tehdy rozhodli, že ten klub podpoří - pomůžou mu, aby nesestoupil a bylo tam každý zápas vyprodáno, protože nechtěli přijít o tu soutěž. Určitě tam tehdy nechodili kvůli tomu, že by to byl super, krásný hokej. Pomohli tomu, že chodili a fandili. Musíme v tomto táhnout za jeden provaz i my tady a teď!

Pojďme bojovat! Všichni společně!